Loreta
Loreta na Hradčanech se začala stavět v roce 1626 a byla vysvěcena 25. března 1631. Její stavba byla financována hraběnkou Kateřinou z Lobkovic a navržena italským architektem Giovanni Orsim. V loretánské domku je pravděpodobně několik trámů a cihel, které pocházejí přímo z italské Lorety. Chýše (což je základní prvek lorety, který má připomínat domek, v němž v Nazaretu žila Panna Marie) byla původně malovaná, až později byla vyzdobena sochami starozákonních proroků a výjevy ze života Panny Marie Loretánské. Počátkem 18. století byla Svatá chýše obehnána barokním průčelím, pod dohledem architektů Kryštofa Dientzenhofera a Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
V současné době je zde překrásná sbírka liturgických předmětů, hlavně monstrancí.
Zvonkohra se poprvé rozezněla 15. srpna 1695 a v současnosti se můžeme každou hodinu zaposlouchat do jejích tónů. Jedná se o největší zvonkohru, kterou sestavil v roce 1694 hodinář Petr Neumann ze třiceti zvonů a zvonků ulitých v Amsterdamu a umístil do průčelí na hodinové věži.
Strahovský kláštěr
Strahovský klášter premonstrátského řádu byl založen v roce 1143. Klášterní komplex je soustředěn kolem Basiliky Nanebevzetí Panny Marie – původně třílodní románská basilika, která byla goticky a později barokně přestavěna. Po zničení původního konventu francouzskými vojsky byl areál barokně přestavěn italským architektem A. Luragem.
Západní strana basiliky je ukončena kruchtou, na níž jsou varhany postavené v roce 1774 strahovským premonstrátem L. Oehlschlaeglem. V roce 1787 na nich při své návštěvě Strahova improvizoval W. A. Mozart.
Perlou komplexu je bohatá knihovna v barokním pojetí. Ve sbírce je kolem 200 000 svazků , rukopisů a prvotisků.
Velice cennou uměleckou sbírku představuje Strahovská obrazárna.
V rámci prohlídky kláštera je možné navštívit Kabinet kuriozit s přírodovědnými sbírkami. Uvidíte zde například dendrologickou knihovnu čili xylotéku. Každý z 68 svazků z roku1825 dokumentuje jednu dřevinu. Desky jsou ze dřeva příslušného stromu, hřbet tvoří kůra s lišejníky, dovnitř jsou vloženy kořeny, větve, listy, květenství, plody a případně škůdci.
Petřín
Vrh Petřín, který se tyčí do výšky 327 m.n.m., vystřídal v průběhu staletí několik jmen: Petřín, Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince. Kronikář Kosmas jej popisuje jako velmi skalnaté místo a z toho důvodu se mu pro velké množství skal (latinsky petra) začalo říkat Petřín. Od nepaměti se zde lámal kámen — opuka — ze kterého Praha postavila hodně staveb.
První historická zmínka o petřínských lomech pochází od Mnicha Sázavského, který napsal, že kameny z nich dal opat Silvestr ozdobit dlažbu Sázavského kláštera.
Na Petříně bývalo popraviště, které stávalo v blízkosti kostela sv. Vavřince. O něm se mluví v souvislosti s vyvražděním Slavníkovců, jejichž příslušníky, které Přemyslovci nestačili povraždit 28. září 995 na Libici, vedli jako divou zvěř do Prahy a pobíjeli na Petříně. Poté sloužilo popraviště až do 14. století k trestání velkých protistátních přečinů. Teprve po vybudování Hladové zdi císařem Karlem IV. se popraviště přesunulo na protější vrch Vítkov.
Na Petříně můžete vystoupat na rozhlednu, která je zmenšeninou slavné Eiffelovy věže a odkud budete mít Prahu jako na dlani. Pobavit se můžete v zrcadlovém bludišti, vzdělat pak v místním planetáriu.
